Popis: Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru. Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu.(oficiální text distributora)
Popis: DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 - 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a "Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech"...(oficiální text distributora)
Popis: Vojnová dráma režiséra Jiřího Weissa sa odohráva na jeseň roku 1944. Poslední zranení partizáni opúšťajú dedinskú školu. Mladá učiteľova žena ukrýva jedného z nich a kritizuje manžela za jeho prílišnú opatrnosť. Je to však práve on, kto musí napokon urobiť zásadné rozhodnutie...(oficiální text distributora)
Příběh z 1. světové války, situovaný na východní frontu, lze označit jako psychologické drama právě tak jako podobenství. V prvním případě jde především o portrét kaprála Hoferika, jenž slepě plní rozkazy nadřízených i za cenu zbytečných ztrát na životech svých vojáků. V tom druhém stojí v popředí téma moci, jejíž představitelé se ve chvíli potřeby nezdráhají zbavit i svého nejoddanějšího služebníka. Film zaujme pečlivě vystavěným scénářem, propracovanými dialogy a replikami, důmyslně opakovanými v různých významových kontextech, a sugestivní evokací všudypřítomného zmaru.(MFF Karlovy Vary)
Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu.
Popis: Nový televizní film z cyklu, ve kterém vždy půjde o složitý osud výrazné ženské osobnosti. Pod názvem Holky šikovný vzniknou příběhy, na nichž se budou významně podílet ženy – scenáristky, dramaturgyně, režisérky, herečky. Zuzana Stivínová v hlavní roli tohoto televizního filmu bojuje s nebezpečnou nemocí. S celou rodinou odejde na venkov pěstovat kozy a změnit životosprávu. Velkým vzorem je pro ni stará paní, výrazná venkovská autorita, která ji přesvědčí, že právě kozí mléko jí nejvíc pomůže. V hlavních rolích vedle Zuzany Stivínové uvidíme Igora Chmelu, Johannu Tesařovou, Kašpara Juráčka a Vendy Hájkovou. Film o silné ženské hrdince v mezní životní situaci, k němuž scénář napsala Markéta Bidlasová, vznikl v Tvůrčí producentské skupině Kateřiny Ondřejkové. Natočila jej režisérka Lenka Wimmerová. Kozy léčí nabídly v hlavních rolích Jany a Mirka dobrou příležitost Zuzaně Stivínové a Igoru Chmelovi. Oba představují manželskou dvojici ve středním věku, která se rozhodne žít na venkově. Změna životního stylu má především pomoci Janě v jejím zápasu s nemocí. Společně procházejí obdobím, které před ně klade několik komplikovaných okamžiků spojených se vztahovými, existenčními a dalšími problémy. Do rodiny patří i dvě děti - šestnáctiletá Johana (Vendy Hájková), která rozhodnutí rodičů přemístit se na venkov zrovna nevítá, to všem dokola dává řádně pocítit. Osmiletý Marek v podání Kašpara Juráčka se naopak v novém prostředí zabydlí docela rychle. Ve vztazích mezi rodiči a dětmi se pochopitelně odráží i matčina nemoc, nebo spíš to, že se o ní děti dovídají až mnohem později, než všichni ostatní. Tím, kdo podstatně ovlivní změnu v životě této čtveřice, je babi Čiháková. Hraje ji Johanna Tesařová. Tato svérázná žena je respektovaná v širokém okolí. Její schopnost odhadnout zdravotní problémy svých bližních i to, jak by si sami mohli pomoci, funguje také v případě Jany a Mirka jako silná inspirace pro další běh věcí.(Česká televize)
Popis: Režisér Sean Durkin debutuje velmi naléhavým autorským thrillerem. Martha po dvou letech uprchne ze sektářské komunity a snaží se vrátit zpátky do normálního života za pomoci sestry a jejího manžela. Pobyt v sektě ji však příliš poznamenal, začíná trpět paranoidními stavy a přestává rozeznávat sny od reality. Má ještě nějakou naději, nebo už je příliš pozdě? Snímek vyniká působivými obrazy a scénami, které nás provádí dokonale zmatenou myslí dívky, jež si nechce vybavit trpkou pravdu.
Popis: Slunečný den v areálu americké střední školy. Kamera sleduje pár chlapců i děvčat, kteří se míjejí na trávníku, na hřišti, na nekonečných chodbách školní budovy. Všichni působí uvolněně, sebejistě, možná dospěleji než jejich rodiče. Mají jména - John, Alex, Eric, Carrie -, ale na nikom z nich nespočine kamera tak dlouho, aby kolem něj vyrostl příběh. Nic zdánlivě nenapovídá tomu, jakým hrůzným dramatem vyvrcholí den. Ostatně i ono drama je zachyceno jakoby z odstupu: žádný obraz paniky, žádné výkřiky zděšení, jen záblesk překvapení v očích těch, jež jejich dva spolužáci bez emocí kosí výstřely.Gus Van Sant pojal drama, jež se odehrálo ve škole v Columbine jinak než Michael Moore ve svém oscarovém dokumentu. Víc než sociopolitické souvislosti ho zajímá, co asi se dělo v myslích těch slušných a kultivovaných mládenců, kteří se rozhodli dát světu za vyučenou povražděním nevinných lidí a skoncovat s vlastním životem. Nehledá vysvětlení, je si vědom, že řetěz příčin je složitý. Bajka praví, že každý slepec líčí slona podle části jeho těla, kterou ohmatal.(oficiální text distributora)
Jerry Blake je šílenec, jehož fascinuje dokonalý rodinný život – nádherné obydlí na předměstí, velká zahrada, zbožňující manželka a milující děti… Jerry si vezme za ženu starostlivou Susan Maine, s níž se nastěhuje na předměstí Seattlu. Stává se nevlastním otcem Susaniny šestnáctileté dcery Stephanie. Tu však Jerryho něžnosti znepokojí a neskrývá svou nedůvěru. Nakonec s hrůzou usoudí, že Jerry je zřejmě muž, jenž loni povraždil svou rodinu, ale nic se mu nedokázalo. Její doměnky s potvrdí, ale nikdo ji nevěří. A přece – je tu Jim Ogilvie, bratr zavražděné Jerryho manželky, který má stejné podezření.(oficiální text distributora)
Popis: Je 12. června 1991. Za nesnesitelného horka uvízly v dopravní zácpě uprostřed Los Angeles desítky řidičů. Nervozita a napětí houstne, až jednomu z nich povolí nervy. William Foster vystoupí z vozu a se slovy "Jdu domů!" se vydá na cestu z níž, jak se později ukáže, není návratu. V okamžiku, kdy mu arogantní prodavač odmítne vyhovět a rozměnit na telefon, se totiž osobní vzpoura muže nazývaného dále jen D-Fens (defence = angl. obrana) mění v pomstu. Pomstu světu, městu, společnosti, lidem. Baseballovou pálku, jeho první zbraň postupně nahradí nože, puška, samopal. Jeho cesta je stále víc destruktivní, zůstávají za ním trosky a později i mrtví. A přesto jej plně chápete, protože dělá to, co byste často nejraději udělali sami. Po stopách tragického hrdiny se vydává policista Prendergast, který má právě odejít do výslužby. Přestože chápe, co se odehrává ve Fosterově nitru, je přesvědčen, že ho musí zastavit.