Popis: Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru. Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu.(oficiální text distributora)
Popis: DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 - 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a "Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech"...(oficiální text distributora)
Popis: Vojnová dráma režiséra Jiřího Weissa sa odohráva na jeseň roku 1944. Poslední zranení partizáni opúšťajú dedinskú školu. Mladá učiteľova žena ukrýva jedného z nich a kritizuje manžela za jeho prílišnú opatrnosť. Je to však práve on, kto musí napokon urobiť zásadné rozhodnutie...(oficiální text distributora)
Příběh z 1. světové války, situovaný na východní frontu, lze označit jako psychologické drama právě tak jako podobenství. V prvním případě jde především o portrét kaprála Hoferika, jenž slepě plní rozkazy nadřízených i za cenu zbytečných ztrát na životech svých vojáků. V tom druhém stojí v popředí téma moci, jejíž představitelé se ve chvíli potřeby nezdráhají zbavit i svého nejoddanějšího služebníka. Film zaujme pečlivě vystavěným scénářem, propracovanými dialogy a replikami, důmyslně opakovanými v různých významových kontextech, a sugestivní evokací všudypřítomného zmaru.(MFF Karlovy Vary)
Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu.
Popis: Rozsáhlý román Vladimíra Párala "Milenci a vrazi" je jedním z vrcholů české prózy. Je to dílo strhující svou originální imaginací. Motorem dramatu je výbušná síla nenávisti, touhy po lásce a po uplatnění, kdy jedni napadají životní pohodlí, přepych a kultivovanost světa druhých, kteří se už dost namilovali a dost užili moci, opotřebovali se, a tak vlastně rádi podlehnou.Ústředním místem děje je dům kdesi v Ústí nad Labem, patřící chemičce. V přízemí je "montércimra", kde se střídají obyvatelé náhodní i trvalí, nad ní je byt ředitele továrny a pak část pokojů ženských a mužských - svobodárna. Nikdy ale toto uspořádání není dodrženo. Všechno je tu beznadějně pomícháno, do svobodárny vnikne mladý pár, čekající dítě. Nevraží na ředitele ale i na spolubydlící, rvou se o trochu vody, chtějí ty druhé vystrnadit, chtějí byt. Konečně se stěhují a všechno se pomíchá a začíná znovu. Na pozadí tohoto koloběhu se odehrávají dva velké příběhy: příběh Borka Trojana (Jiří Langmajer) a jeho lásky k Zitě Gráfové (Zlata Adamovská), a příběh mladičkého Romana Gráfa (David Prachař), zoufale milujícího krásnou ale neklidnou Maddu Serafínovou (Kristýna Kloubková), jejichž zničující vztah dospěje až k vraždě.Film "Milenci a vrazi" je dynamicky natočenou groteskou, jakýmsi leporelem lidských osudů, které se před námi odehrávají v rychlém tempu, s nadhledem a humorem. Je to ale i rozsáhlá sága, začínající někdy v 60.letech a končící epilogen v roce 1990. Silné herecké obsazení, dobové hity i scénická hudba Karla Svobody, to vše pod taktovkou zkušeného Viktora Polesného z něj činí filmovou událost konce roku.
Popis: Novinářka Marianne prožívá dovolenou v luxusní vile na pobřeží Středozemního moře s přítelem Jean-Paulem, neúspěšným spisovatelem, který nyní pracuje v reklamě. Vilu jim půjčili přátelé, kteří na léto odjeli do zahraničí. Marianne a Jean-Paul jsou spolu již přes dva roky a zdá se, že jejich vztah je silný. Pak ale přijíždí na nečekanou návštěvu Harry s osmnáctiletou dcerou Penelopou. Marianne a Harry byli před čtyřmi lety milenci, což Jean-Paul sice neví, ale má jisté podezření. Téměř okamžitě vzniká mezi čtyřmi protagonisty napětí, které se postupem času neustále zvyšuje. Jean-Paul se začne pomalu sbližovat s Penelopou. Ta mu otevřeně řekne, co si o něm její otec myslí: že je budižkničemu, který to nikdy nikam nedotáhne, že mu Marianne přenechal, když jí měl dost, ale kdykoli by ji mohl snadno získat zpět. Krásná letní astmosféra je pryč, příjezd Harryho vše zničil. V této chvíli ještě nikdo netuší, že bude mít příběh tragické zakončení...
Film Paralelní světy vypráví zdánlivě obyčejný příběh ze života, jehož variace možná prožil kdekdo z nás. Je to film o našich partnerských vztazích; v této době a na tomto místě. Asi to budete znát. Architekt Kryštof žije již několik let s Terezou. Zatímco pro Kryštofa je nejdůležitějším tématem života jeho práce, Tereza vidí život trochu jinakNa půdorysu téměř vzorové studie vztahu mezi mužem a ženou se režisér Petr Václav pokusil zachytit postoje své generace a zkratkovitě naskicovat atmosféru naší doby. Neefektní komorní příběh je režírován neklidně a nekonformně, obrazy jsou působivé, ale zároveň jakoby přítomné v každodenní realitě.(oficiální text distributora)