Popis: Nový film Mateje Mináče vypráví dosud neznámé osudy "Wintonových dětí". Když před pár lety slovenský režisér, scenárista a producent Matej Mináč náhodou v jedné knížce narazil na dva krátké odstavce o panu Nicholasovi Wintonovi, byl fascinován. Spolu s Patrikem Paššem se rozhodli natočit dokumentární film Síla lidskosti o téměř zapomenutém příběhu záchrany 669 českých a slovenských dětí těsně před začátkem II. světové války. Hlavní protagonista, dnes 101letý sir Nicholas Winton, se o svém činu více než půl století nikomu nezmínil, dokonce ani své manželce. Nyní je příběh záchranné akce známý po celém světě. V rámci vzdělávacích projektů film Síla lidskosti viděly miliony dětí a mnohé z nich se rozhodly jít ve Wintonových stopách a udělat něco důležitého pro náš svět. Režisér Matej Mináč natočil nový celovečerní dokumentární film s hranými rekonstrukcemi Nickyho rodina. Film o Nicholasi Wintonovi a jeho pozitivním poselství, které se šíří světem, přináší dosud nezveřejněná fakta, svědectví a osudy nově objevených "Wintonových dětí". Uvedením Nickyho rodiny v lednu 2011 Matej Mináč definitivně uzavře cyklus Wintonovských filmů: Všichni moji blízcí (1999), Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002) a Nickyho rodina (2011).
Popis: Německý ponorkový útok na osobní parník Lusitania se dvěma tisíci cestujících byl jedním z nejbrutálnějších činů I. světové války. Britská dramatická rekonstrukce skutečné události. 7. května 1915 - v dějinách jsou okamžiky, které navždy změní svět. Ze zásad a norem se stane cár papíru. Říká se, že tehdy je ztracena nevinnost doby. Taková chvíle nastala 7. května 1915, kdy dva tisíce mužů, žen a dětí plujících přes Atlantik z Ameriky již zahlédlo britské pobřeží. Netušili, že jsou figurkami ve velké válečné hře. Německý ponorkový útok na osobní parník Lusitania byl jedním z nejbrutálnějších činů, ke kterým za 1. světové války došlo. Vyvolal polemiky, které trvají dodnes. Byl začátkem kruté éry, v níž je pro vlády a teroristy válka dostatečným ospravedlněním k obětování nevinných životů. Britská dramatická rekonstrukce skutečné události.
Popis: Příběh porážky galských kmenů římským vojskem, vedeným Caesarem.Ve dvaapadesátém roce před naším letopočtem se odehrála bitva o Alésii mezi Římany vedenými Juliem Caesarem a Galy s Vercingetorixem. Došlo zde ke krutému střetnutí. Římané nehodlali nic riskovat, boji muže proti muži se vyhýbali. Skryti za opevněním, Galy zasypávali šípy a kameny. Obratný diplomat Caesar slíbil některým galským náčelníkům, že je ušetří na životě, pokud neprodleně ustoupí. Třetí den se sto tisíc mužů obrátilo na ústup. Poměr sil se opět zvrátil a Vercingetorix, uvězněný lstí v Alésii, nedokázal koordinovat pohyb sil. Nezbývalo než se Caesarovi vzdát. Nad Alésií se naposled vznášela ideální vize – sen o propojení galských kmenů, vědomých si – přes existující rozdíly – vzájemné sounáležitosti vyplývající z kořenů lidu, který žil na území Francie, Belgie, Švýcarska a Lucemburska. Galie se stala římskou provincií – začalo galsko-římské období; trvalo čtyři století a zásadním způsobem změnilo galskou civilizaci.(Česká televize)
Popis: Historické doku-drama Poslední útěk Jeronýma Pražského je natočeno poměrně komorním způsobem, a i když se tvůrci soustředili především na poslední fázi Jeronýmova života, snažili se, aby film nebyl informačně chudý. Pro režiséra Lubomíra Hlavsu je docela typické, že jeho filmy nejsou historickou rekonstrukcí, ale spíš používá určitou míru fabulace a nadsázky. I u tohoto filmu jej více než historická fakta zajímá poselství, které sice Jeroným Pražský hlásá společně se svým přítelem Janem Husem, ale přece jen jinak, protože je od Husa povahově velmi odlišný. Zatímco Mistr Jan Hus je pro většinu lidí jakousi nedostižnou ikonou, Jeroným jako by spíš patřil do současnosti. Je více mužem „z masa a kostí“. Například přiznává, že celý život zápasí se strachem, že má sklony k prudké vznětlivosti a dokonce i k násilí. Film přibližuje divákům život jednoho neobyčejného filozofa a mučedníka, o kterém se toho dnes nikde moc nedočtou. Přesto se jedná o osobnost, která spolu s Janem Husem zahýbala celou Evropou. Jeroným se mohl i v temném středověku mít dobře a žít si v blahobytu, ale veden hlubokou křesťanskou vírou nakonec zvolil variantu, která byla pro něj sice fatální, avšak zároveň i vítězná. Ve filmovém příběhu o vítězství nad strachem snad vyzní Jeronýmovo odhodlání tím silněji, že se nakonec vzdává i lásky k ženě, aby své existenci dal ten nejvyšší možný smysl. Je také patrné, že záměrem režiséra bylo, aby měl příběh přesah do dneška. Proto například, když zaznívá z úst mocných věta „vždyť jsou to jen pouhá slova“, připomíná to i tu dnešní devalvaci obsahu a významu slov. V kontrastu s Jeronýmovým přesvědčením a odhodláním jít za Pravdu i na smrt, vyznívá chování jeho oponentů téměř bizarně a jen to dotvrzuje skutečnost, že se doba v tomto směru vůbec nezměnila. V případě Jeronýma Pražského nechtěli tvůrci jen oprášit nějakou zapomenutou osobnost českých dějin, ale také připomenout, že v historii Čech a Moravy se už po staletí v principu opakují různé klíčové události a je na každém člověku zvlášť, jak se k nim v daném okamžiku postaví.(Česká televize)
Popis: Na pozadí druhé světové války (resp. německé okupace Francie) zkoumá režisér Alexandr Sokurov vztah mezi uměním a mocí a ptá se, co nám kultura říká o nás samých. Jeho historický filmový esej je nekonvenční procházkou pařížským muzeem Louvre, kterým diváka provádí Napoleon a Marianne coby alegorický symbol Francouzské republiky. Louvre tu vedle ředitele M. Jacquese Jaujarda a kunsthistorika Metternicha funguje jako třetí hlavní postava – jako úchvatná kulisa i nejvýznamnější úložiště světové kultury.(Film Europe)
Po konci druhé světové války byly uvnitř nacistického sejfu v německých horách nalezeny čtyři cívky filmu s nápisem Ghetto. Šlo o záběry z každodenního života ve varšavském ghettu, často důmyslně inscenované, které měly posloužit nacistům jako protižidovská propaganda. Izraelská režisérka Yael Hersonski se rozhodla tyto záběry konfrontovat se skutečným obrazem života ve varšavském ghettu, kde se na ploše pouhých pěti čtverečních kilometrů snažilo koncem roku 1941 přežít téměř půl milionu polských Židů. S využitím deníkových záznamů i současných vzpomínek několika přeživších uvádí na pravou míru inscenované záběry, na nichž bohatí Židé spěchají kolem zubožených mrtvol svých soukmenovců do luxusní restaurace, kde si dopřávají šampaňské a nejvybranější lahůdky. Prostřednictvím rozhovoru s autorem záběrů, německým kameramanem Willym Wistem, pak zkoumá, jakým způsobem tehdy němečtí nacističtí filmaři manipulovali realitu.(Jeden svět)
Popis: Proč starobylá legenda o městě, jež se propadlo do mořských hlubin, upoutává představivost hledačů po mnoho generací? Je možné, že kdysi dávno Atlantida skutečně existovala? A pokud ano, kde? Atlantidu lidé hledali na ostrovech Bimini, Santorini, na Kanárských ostrovech a dokonce i v Tróji. Kdo vůbec Atlanťané byli? Podle badatelů Atlanťané vybudovali technologicky vyspělou civilizaci, kterou se dosud nikomu nepodařilo překonat. Mnozí lidé tvrdí, že našli místo, kde moře bájné město pohltilo za jedinou noc a den. Pojďte s námi zkoumat archeologické, historické a kulturní záhady dávné minulosti.
Popis: Když se Adolf Hitler v roce 1933 stal říšským kancléřem, nastalo to, co polský Žid Raphael Lemkin nazval "Genocidou". Choré mozky "Führera" a jeho přívrženců se rozhodly zřídit řadu koncentračních a vyhlazovacích táborů; opravdové továrny na smrt byly rozšířeny po celém Německu a v řadě okupovaných zemích. Prvními vězni, kteří do nich přicházeli, byli členové levicových, komunistických a socialistických stran, a význační intelektuálové. Brzy přibývali Svědci Jehovovi, homosexuálové, kněží a všichni ti, kteří byli zatčeni při operacích, nazývaných "preventivní boj proti zločinu".
Popis: Římský generál Maximus (Russell Crowe) opět dovedl své legie k vítězství na bitevním poli. Válka je vyhrána a Maximus sní o domově. Nepřeje si nic jiného, než se vrátit k ženě a svému synovi. Umírající vládce Marcus Aurelius (Richard Harris) pro něj nicméně má ještě jeden úkol. Žádá, aby se generál ujal vlády. Commodus (Joaquin Phoenix), dědic trůnu, žárlí na vládcovu přízeň Maximovi a nařizuje Maximovu popravu, včetně jeho rodiny. Maximus sice o vlásek unikne smrti, ale těžce zraněného ho "zachrání" otrokáři. Maximus se tak dostane do gladiátorské školy a v aréně jeho sláva den ode dne roste. Nyní přichází do Říma, aby pomstil vraždu ženy a svého syna, aby zabil nového císaře - Commoda. Poznal, že jediná moc, silnější než vládcova, je vůle lidu. Cesta, která vede k naplnění Maximovy pomsty je stát se největším hrdinou celé říše.
Co je správné, nemůže být nemožné.Historický příběh, inspirovaný neobvyklým obrazem z 18. století, vypráví o životním osudu Dido Elizabeth Belle Lindsayové, dcery urozeného bílého námořního kapitána a černé otrokyně. Dido vyrůstá společně se sestřenkou Elizabeth v láskyplném prostředí na panství lorda Mansfielda, strýce obou dívek a nejvyššího soudce Británie. Život plyne takřka bez starostí a na vřelý vztah obou děvčat nemá rozdíl v barvě pleti pražádný vliv. Když však přijde čas uvedení do společnosti, nastanou starosti. Najde se solventní nápadník pro hezkou Elizabeth, dámu s dobrým původem, ale žádným dědictvím? A co čeká Dido, která sice zdědila po otci slušné jmění i jméno, ale její smíšený původ je v 18. století stále pro většinu panstva nepřijatelný? Na pozadí těchto spíše osobních otázek lord Mansfield promýšlí důležité rozhodnutí v případu lodi Zong, které může změnit celkové nahlížení na institut otroctví jako takový. Kultivované kostýmní drama britské režisérky Ammy Asanteové, vyznamenané řadou festivalových cen, podává na pozadí autobiografického příběhu plastický obraz tehdejší britské společnosti a přibližuje důležité otázky, které hýbaly dobovou společenskou debatou.(Česká televize)